You can tell Jesus that bitch is back.

Květen 2009

Even when you belive you are alone the one who love you are still watching over you

29. května 2009 v 18:29 | Winnieh
Další týden za mnou a pořád žádná změna. Předměty nám odpadaly kvůli maturitá, takže známky nejsou uzavřený a já na to kašlu. Je to jen vysvědčení. Natrápila jsem se dost. Marek odmaturoval na dvě jedničky a dvě dvojky, takže sem v háji. Budu muset odmaturovat líp. A pokud sestřenka odmaturuje na samý, tak k maturitě nepudu. Budu profesionální blogařka uznávaná po celém světě a bude se muset plati za vstup na můj blog. Vy ale platit nebudete muset, protože se to nestane. Odmaturuju. Strejda je stabilizovanej.

V poslední době jsem viděla spustu hezkech filmů. Dva. Little Miss Sunshine a The Duchess. V češtině se mi ty názvy nelíběj. Jinak je to Malá miss Sunshine a Vévodkyně. Na Vévodkyni jsme se dokoukala před chvilkou. Musím se přiznat,. že sem brečela když jí vzali její dceru...Ve filmu hrála opravdu dobře Keira a ty šaty! Ty byly prostě dokonalý. Miluju modu na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století. Hlavně ty klobouky. I když je pravda, že ženy byly považováný jen za věc, která musí porodit syna. Jako kdyby nevěděli, že na to nemá žena žádný vliv. Už jsem vám říkala, že jsem trochu feministická?

Ty filmy byly obecně ve znamení breku. U Little Miss Sunshine jsem brečela skoro pořád a u závěrečné scény mě holky muisely nenávidět. Debilně jsem se smála a brečela zároven. Takže měly v pokoji Václava Klause. To jsem já, když se směju a brečim současně. Nejvíc na celym filmmu se mi líbila Abigail Breslin jako Olive. Je strašně roztomilá.

Aby ste si nemysleli, že vedu nudnej život, tak to trochu okořeníme. Šla jsem pro deštík a..Zmokla jsem. Tak strašně! Když sem vešla do spořitelny, ta pani chytře prohlásila, že by se mi asi hodil deštník, že?!

V obchodě měli pravdu. Moje budna je sice nepromokavá, to se ale o mých jensech říct nedá. Koho by napadlo, že jense jsou promokavý?! Mě teda ne. Jak sme přišla domů, objevila se tu sestřina kamarádka a zase mi vykala. Co s tim všichni maj?! Já nechci vypadat starší. A basta fidli. Jež! To jsem neřekla od svých pěti let! Infantilním.

P.s. Půjčila jsem si Cirkus prokletých. Provinilé slasti jsou vypůjčené.
Já s upíry nechodím. Já je zabíjím.Anita Blakeová

Of course I'm in love with you darling

23. května 2009 v 11:56 | Winnieh
Jo, budu si stěžovat. A budu nesnesitelná. Ale ne ted. Ted vám něco povím. U Elišky to bylo úžasný. Šly jsme na Rohatec podél řeky a zámeckým parkem. Je fakt krásnej. Taky se vám pochlubím, že jsem JÁ ušla deset kiláků a nic mě neolelo. Nic! Teda jenom nohy, protože jsem si do bot nevzala ortopedický vložky, jsem hybrid, a tak se mi to nějak zamotalo. Nakonec jsme hrály žolíky a já dvakrát vyhrála. Jsem talent po mámě. Slovo talent berte s rezervou. Vyhrála jsem kvůli těm šesti žolíkům, co jsem měla

Včera jsme byly s mamkou na Esoteře. To je ten festlival, kde se sejdou všichni prodejci bio výrobků, nebo eko. Koupila jsem si matující tonikum. Stprocentně přírodní, ze severských zemí a recyklovatelného materiálu. Krásně voní.

Už jsem vám někdy říkala, že jsem chodila no Montesory školy? Ne? Tak jsem tam chodila. Byla to škola bez známek a poznámek. Testů a křičení. Milovala jsem ji. Učili jsme se dva jazyky. Angličtinu a němčinu. Bylo to skovělý. Měli jsme spojené skupiny podle věku a pak byl vyšší stupen, kde už se učilo. Vyšší stupen byl od čtvrté třídy. Chodila jsem tam strašně ráda. Četli jsme Narnii a za úkol jsme měli kreslit obrázky. Vždycky jsem je kreslila na malinkatý papír a byly do detailů vypracovaný. Do dneška radši kreslím na menší formáty. Ale to odbíhám. Do školy s náma chodili také dva kluci. Mirek a Míša. Neviděla jsem je přes pět, šest let. A zrovna na Esoteře jsem je potkala. Jejich mamka vede Bachovy esence. Takový divný to bylo. Já viděla jenom Míšu, kterýmu je ted sedmnáct, jsme o dva roky. Pamatuju si, že jsme hráli Dračí doupě. Já byla myslím hraničář a on elf. A on po mě metal ohnivý koule! To by lo strašně nefér, protože já jsem měla jenom meč a žádný kouzla! Pak jsme přišla na to, že když budu taky elf, oplatím mu to. Takže jsme byli oba elfové a metali jsme po sobě ohnivý koule. Tohle s náma hrála ještě Saša. To už nevím, co byla. Každá pátek jsme chodili do cukrárny. Jejich mamka- Zuzka- je kamarádkou mojí mamky takže si popovídali a my blbli. Byla jsem se sestrou na svadbě Zuzky a Jindry. Šly jsme za družičky. Míša je opravdu vysokej. Vyšší než já! A skoro si není podobnej.

Včerejšek byla vážně fajn až na to, že strejdu odvezli do nemocnice s krvácením do mozku a ted leží na J.I.Pce. On už nežije s tetou, takže ho moc nevídám. Je to divný, když si uvědomíte, že s náma byl na chalupě a někdy nás i s Markem, Terkou a ségrou hlídal. A Marek se kvůli tomu zhroutil. Ve čtvrtek maturuje.

The soul would have no rainbow if the eyes had no tears.

16. května 2009 v 2:55 | Winnieh
Všechno se na mě začíná hroutit. Kompletně. Absolutně nezvládám matiku. Absolut
ně nechápu matiku. Absolutně nevim, co napsat. Možná to, že jsem byla ve škole v lodičkách a vypadala jsem jako učitelka. Jak mě bolely nohy..To si neumíte představit. Když jsem přišla a Ančou do školy, její kamarádky mi vykaly. Mě! Chápejte, nevipadám na čtrnáct, ale nevypadám ani na dospělou! Určitě ne.

U Saši to bylo skvělý. Chodily jsme do postele v osm a pak si povídaly. Znám ji od první třídy a kdybych nešla na gympl, končily bychom spolu devítku. Ale ona se odstěhovala a já šla pryč, takže sme se moc neviděly a skřípalo to. Asi jsme si potřebovaly od sebe odpočinout, nevím. Zato ted je všechno skvělý a jako dřív. Na posledním tréninku jsem byla asi nějak drzá, nevím a říkala jsem něco o babičce. Jenže jsem nevyslovovala a vzniko z toho bičko, padesát dřepů, čtyry kolečka, bolest svalů a nepřetržitý dvacetiminutový smích. Vážně. Nekecám. Smály jsme se upln všemu. Nejvíc tedy představě, že by byl Jakub poslední chlap na zemi a že Pierce Brosn/man serfuje. No neni to vtipný? Neni, ale bylo. Hi hi hi hi hi. Tohle poslouchat dvacet minut, zabila bych toho, kdo by se smál. Mám tolerantní mámu, takže jsem naživu. Před tenisem sem byla na maratonu. Neběhala jsem, co vás nemá! Pouze jsem tam stála, jedla bagetu a říkala lidem, at tam nechděj. Stejně mě neposlechli, tak co. Ale dostala jsem za to krásný šedý triřko Adidas a tmavě modrou kšiltovku. Proto jsem tam taky šla.


!!! Ve čtvrtek sem měla ve škole příčku a ukazovala ji kamarádce a přišel takovej hoper a zeptal se, jestli si ji může pučit. Tak teda jo. Nemyslela jsem si, že by dokázal hrát, ale on jo! Hrál naprosto úžasně! Jazz! A Beatbox! Bylo to něco neuvěřitelnýho. A moje nijaký sebevědomí se stalo zápornym..

V sobotu jedeme k Elišce. Strašně se těšim, ani nevim proč. Asi, že s El nemůžete mít depku ani starosti. Je to sluníčko. A nabi/yju si foták a budu fotit. Sem zvědavá, jak to dopadne.

Blog je zresuscitován.

Aby ste si nemysleli, že ponocuju, tak ten čas zveřejnění je na počet někoho kdo se přesně před šestnácti lety narodil. Nebudu vám říkat o koho jde, protože by mě ten někdozabil. Ano vám sem nedám fotku. Takže tomuněkomu přeju všecko nejlepčí a vy se mějte fajn!
P.S. Pokud jste dočetli až sem, obdivuju vás. Já to snad radši číst nebudu.